Někdy se člověk dlouhou dobu trápí s cvičením skladby, ale ta se stále nikam neposunuje. Ať u "toho" sedí jak dlouho chce, nejlepším dosaženým výsledkem je přehraní skladby bez chyby, kde ovšem chybí zásadní muzikantský "feeling". Není takové hraní spíše mechanická záležitost? Proč by tedy měl na klavír hrát člověk, když stejnou věc a bez emocionální námahy, zvládne nějaký stroj....
Toto krátké zamyšlení je z mého pohledu zásadní pro kvalitní interpretační rozvoj klavíristy a vůbec jakéhokoli muzikanta. Hlavní věcí při hře na hudební nástroj je dovednost "poslouchat se". Pokud se necháme v duchu vést vnitřní melodii (znějící v naší hlavě), kterou se učíme, máme reálnou možnost lépe uchopit hudební myšlenku a pracovat na jejím "vybrušování".
Jaké prostředky k tomuto cíli vedou?
Při studování skladby si vnitřním hlasem nebo nahlas zpívejte probíhající melodii nejčastěji v sopránu (nejvyžším hlase). Pokud to skladba dovoluje, přehrejte si také ostatní hlasy tzn. alt, tenor, nebo bas (jedná se o polyfonní skladby a plasticitu jednotlivých hlasů). Tato naoko banální věc nám totiž může v mnohém velmi prospět. Uveďme několik podstatných důvodů, které vedou k napsání toho článku.
1) Človět se dokonale koncentruje na učební látku.
2) Melodie pomáhá stavbě frází (vrcholů a důlú).
3) Paměť muzikanta je melodickým myšlením podporována.
4) Melodie napomáhá emocionálnímu prožitku hrané hudby.
5) Při hře polyfonních skladeb dosahujeme "pasticity" (zřetelnosti) jednotlivých hlasů.
5) No a neméně k tomu všemu je hudba léčivá.
Věřím, že vnitřní zpěv při hře na hudební nástroj používáte a máte s ním vlastní zkušenosti. Nemálo učitelů totiž v současné době klade důraz hlavně na odehrání dané látky bez chyb a někde na konci této snahy se myslí na kvalitní interpretaci podporovanou vnitřním hlasem.
