pianoFORTE.cz

Adresa článku: http://pianoforte.cz/cs/psychologie-hry/...u-jsme-se-nenarodili

S několika prvníma větami bych se ztotožnila. Bušící srdce, bolesti břicha a zpocené ruce. Vždy se vše na klavír naučím, hraji už poměrně dlouho, ale vždy při větších koncertech (či přehrávkách) se úplně ztrácím. Prsty mě neposlouchají, když vím, pro kolik lidí hraji, nejraději bych utekla. Chtěla bych pokračovat, ale vím, že takovýmto stylem to opravdu nepůjde.
Důležité je ale taky, aby si člověk tu skladbu nepřehrál, protože s trémou to udělá své. A jediná věc, která mi zabírá je se zhluboka nadechnout a říci si, že to hraji jen pro jednoho člověka ve třídě. Ovšem to moc nezabírá...

Osobně to řeším tak, že se vyloženě těším na hraní před lidmi. Člověk se tak přeprogramuje na pozitivnější náhled na koncertování. Vždyť si tam posluchači přišli odpočinout a nechat se unášet příjemnou hudbou a né dívat se na ztrápeného a vystresovaného klavíristu....
Myslím, že by Vám toto mohlo pomoci překonat vnitřní strach. Je to však dlouhodobější záležitost a má hlubší opodstatnění v psychice a uvolněnosti před hrou i při hře.
V každém případě osobně stále cítím před vystoupením zvýšený tep a zostřenou vnímavost, ale po letech to vnímám jako příjemné a povzbuzující.